Přinášíme aktuální informace z léčby !!!

Důležité upozonění : Výlet na Giftun a setkání s delfíny  NEBYLY HRAZENY Z PENĚZ VYBRANÝCH NA LÉČBU, byly dány Nikýskovi jako dárky od přátel.

Předehra - jak jsme zvládli cestu - 8.9.2013
Odlet do Hurghady - 23.50 byl lehce zpožděný, ale nakonec jsme po půlnoci z Prahy odletěli. Letadlo zvládl ze všech nejlépe Nikýsek - aspoň na chvilinku usnul. Já jsem se modlila, abychom už přistáli, což se nakonec podařilo a po 4. hodině ranní jsme dosedli na letiště v Hurghadě.

V tuhle hodinu už teploměr ukazoval úctyhodných 28 stupňů a my jsme koukali, co se děje :-) Je to úplně něco jiného, než u nás...ulice plné nepořádku a odpadků, občas potkáte normální auto, jinak tu jezdí cca 2000 taxíků a aspoň 500 tranzitů, kterým se říká busíky. Jezdí zásadně s otevřenými dveřmi.

Busík je celkem levný, taxikáři jsou neskuteční šejdíři a pasou po nic netušících turistech.Nachytat jsme se dali jen jednou.

Oni totiž dobře vědí, že jsou potřební, protože chodit po ulicích v Hurghadě nějaké delší trasy a navíc s kočárkem je naprosto nemyslitelné. Přes den je 40 ve stínu, obrubníky mají půl metru a dopravní předpisy tu nefungují. Všichni neustále troubí, obzvlášť na ženy turistky a pak také na sebe, aby se mohli někam vecpat, ale kupodivu na sebe neukazují žádné posunky a ani nenadávají :-)

Kolem 5.30 jsme dorazili do bytu ve čtvrti El Kawhter,který nám sehnala jedna hodná Češka, protože je o dvě třetiny levnější než hotel. Táhneme 24 kilový kufr s bezlepkovými potravinami.

Nabíráme síly na zítřejší den - obhlížíme okolí. kde se dá koupit balená voda a kam se dá jít vykoupat do moře. Češka Pavla nás vede. Zítra konečně uvidíme paní doktorku !!!

DEN PRVNÍ - 9.9.2013

Začal pro nás naprosto typicky - zaspali jsme naprosto šíleně - po probdělé předchozí noci jsme usnuli tak tvrdě, že nás nevzbudilo vůbec nic. Zapomněli jsme v bytě také zdravotní dokumentaci. U paní doktorky máme být v 10.30 a vstali jsme v 9.57...nakonec téměř stíháme a taxík zastavuje lehce po 10.30 ve čtvrti Mubarak 6 U ORDINACE PANÍ DOKTORKY. ONA SKUTEČNĚ EXISTUJE A MY JSME U NÍ !!!! Setkáváme se se dvěma rodinami - jedna vychází a druhá je zrovna u paní doktorky. Stíháme promluvit s prvními - jsou už na čtvrté léčbě. Jejich holčička jen ležela a nevnímala - dnes sedí, dovede se otočit, vnímá a hodně se zlepšila.

Konečně vychází druhá rodina a my můžeme dovnitř. Konečně se s ní setkáváme....je to dáma vypadající na věk kolem 45-ti let. Spousta energie z ní srší na všechny strany. Nejdříve si dlouho povídáme, nacházíme mnoho a mnoho společných témat. Z některých až mrazí....třeba se o ně budu někdy smět podělit i s vámi... já jsem z ní fakt u vytržení - je pro mě něco jako polobůh....tohle se nedá popsat slovy, to pochopí jen ti, kdo už neví,kudy kam a najednou se jim zjeví anděl...té dámě je 60 !!! Každý by chtěl takhle vypadat, ale její životní styl by ale málokdo z nás dovedl žít....je vegetariánka a spí 4 hodiny denně....neuvěřitelná.

Nastává čas na první ošetření  Nikýska - na první aplikaci injekce s lékem. Dostal ji do ručičky a snesl ji velmi statečně - já už o něco hůř.
Víme, že musíme vytrvat. Uděláme pro to vše. Já zatnu zuby a nebudu se klepat u každé injekce a Niky je prostě ten nejstatečnější kluk, co znám !

Víme, že sem pojedeme znovu. Nesmíme se vzdát - každý pacient je jiný a u každého léčba zabere v jiný čas. Nebudeme poslouchat nepřející a závistivé,my tomu klukovi dopřejeme možnost, kterou už nikdy v životě nedostane....

Učíme se odhánět dotěrné taxikáře a prodavače všeho možného pomocí nově naučených arabských slov :-)

A vůbec není pravda, že se smí bydlet jen v hotelích. Když se naučíte, co můžete a co ne, lze se bez problémů pohybovat i po normálních ulicích :-)
 

DEN DRUHÝ - 10.9.2013

Kupodivu jsme vstali včas, ale k paní doktorce jsme dorazili opět pozdě. Zjistila jsem, že za jednu noc se arabsky nenaučíte. A že nejezdit taxíkem má svá úskalí. Vlezli jsme do busíku a oznámili adresu. Busíkář kývl, že ví.Věděl prdlajs. Dovezl nás pouze na kraj inkriminované čtvrti a začal chrlit proud arabštiny. Opakuju mu stále orientační bod. Rozjel se a když se mi už zdálo, že jede nějak dlouho, zjistila jsem, že jsme na druhé straně Hurghady kousek od místa, kde bydlíme. A jel pořád dál a dál. Voláme zoufale paní doktorce, po telefonu si cosi domlouvali a nakonec mi povídá, abychom vyskočili, vyfotili si jeho číslo a obličej, že s ním zatočí policajti. Vyskočili jsme, stihli vyfotit jen číslo, jelikož se pánovi nechtělo usmívat do objektivu. Cosi brblal, dokonce vylezl, ale žádné pěstní souboje se nekonaly. Vlezli jsme do nového busíku, který nás - cca o 45 minut později - dovezl k paní doktorce.

Dnes Nikýska čekal opich nožičky, za který se na nás patřičně naštval. Opět jsme si s paní doktorkou moc hezky povídali a sbírali informace.Byla dokonce tak hodná a vzala nás svým autem zpět - bydlí kousek od nás!
Při odpolední procházce čtyřicetistupňovou Hurghadou jsme zaznamenali velmi pozoruhodný jev - přesto, že se odpadky válí téměř všude a kontejnery NIKDY nemají víko a  mnohdy mají dvě až tři ulomené nohy - obyvatelé třídí odpad! U konťásku zastavilo auto s korbou, vyskočil chlapík, vlezl si do kontíku, vybral z něj všechny věci z plastu, naházel je do pytle na té korbě a jeli dál :-) Další dělají totéž s papírem.

Večer jsme učinili pokus o uvaření rýže v mořské vodě - je dokonalá ! 

Po celém městě rostou krásné vysokánské datlové palmy a datle padají na zem. Pro místní je to něco jako planá jablka - vůbec si jich nevšímají a ještě po nich šlapou. Co najdeme, to sbíráme a bašíme - je to dokonalé, chutnají jako med.

Ochutnali jsme i kokosové mléko - nesrovnatelné s tím, co lze sehnat u nás.Mňam!

Po celém městě stojí úžasné stavby, fotím, co to jde. Tedy zdálky úžasné. Když přijdete blíž, i laickým okem vidíte, kde udělali soudruzi z Egypta chybu :-) Smutné je, že jsou ty objekty většinou plné odpadků a buď nejsou dostavěné nebo jsou polorozpadlé :-(

Na rozdíl od evropských zemí, kde nepoznáte věřícího od ateisty, je to zde markantní na první pohled. Typické muslimky nejen, že chodí v těch vedrech zahalené po ulici - a třeba celé v černém - ony se v tom i koupou v moři. Zřejmě jim připadáme jako totální exoti, protože se s námi pořád někdo fotí :-)

.

DEN TŘETÍ - 11.9.201

Pokud by si někdo myslel, že máme cestu k paní doktorce v malíčku, tak by se šeredně spletl. Sice jsme vstali včas, ale z busíku jsme vystoupili pro změnu o odbočku dál. V domnění, že jsme spíš o odbočku blíž, jsme pěšky s Nikym na ruce v teplotě cca 50 stupňů na slunci lítali po celé čtvrti a hledali paní doktorku. Když jsme došli téměř na konec čtvrti, došlo nám, že jsme asi kapánek jinde a zhruba 2 kliometry jsme se opět pěšky vraceli. Dorazili jsme cca o 45 minut později. Paní doktorka se už asi ničemu nediví...

Dnes čekal Nikýska opich oušek a moje statečnost byla v pytli. I slza ukápla...je to ale nejúčinnější opich ze všech, protože se jedná o body nejblíž k mozku. Sice s námi hodinu nemluvil, ale byl  moc statečný. Na zpáteční cestě si v autě něco žvatlal !! Odpoledne se na můj dotaz, kde je pejsek, naprosto přesně otočil a smál se na něj.

U jedné místní parfumerie jsme narazili na staršího pána oblečeného do bílého roucha, který, když slyšel češtinu, na nás zavolal a pověděl, že má českou manželku. Zavolal jí a oslovoval ji Ahoj miláčku :-)

A moc jsme se nasmáli, když nám paní doktorka povídala historku, kdy v Egyptě před několika dny na ulici odchytli čápa s lokalikzačním čipem na noze a v domnění, že se jedná o špiona, ho na tři dny zavřeli do vězení :-)))

 

DEN ČTVRTÝ - 12.9.2013

Neuvěřitelné se stalo skutečností, nezabloudili jsme a do ambulance přijeli včas. Dnes měl Nikýsek včeličku do nožky, zlobil se na nás jen chvíli. Protože ale není spastický a není třeba často opichovat záda a nohy, budou ho ouška čekat obden. Pro něj je to velmi dobře a já si musím zvyknout.

Získali jsme opět mnoho cenných rad - trávení nastartovat přidáním drceného koriandru do jídla a majolku a jogurt nahradit sezamovou pastou TAHINA se šťávou z limetek. Věděli jste, že citrony jsou pouze modifikované limetky? Ona totiž není limetka jako limetka - to zelené cosi, co seženete u nás, nemá s opravdovou limetkou co do činění. Tady v Egyptě jsou k dispozici opravdové zralé žluté plody, které se chutí a obsahem vitamínů nedají s citrony rovnat.

Svačíme místní chléb - takovou placku z otrub a čehosi dalšího - chuťově velmi zajímavý, občas křupe písek mezi zuby - to asi od toho, jak to pekařům občas spadne na zem, seberou ho a jede se dál :-)

V busíku už používáme plynulou arabštinu - ŠUKRAN MA SALAMA, což znamená DĚKUJI, NA SHLEDANOU :-)

Odpoledne jsme zažili něco, v co jsme vůbec nedoufali - respetive jsme netušili, že je tady v Hurghadě možné. Lidičky, kteří jezdí do Egypta na dovolené, to asi nepřekvapí, ale my jsme byli naprosto u vytržení. Bylo nám umožněno podívat se do hotelu PALM BEACH a vykoupat se v moři u jejich pláže a v bazénu. Ty stavby kolem a ten luxus jsou fascinující. Nikdy jsme nic tak krásného neviděli. Teď už chápu, že lidičky, kteří jezdí do hotelových komplexů, nemohou uvěřit, jak žijí běžní obyvatelé. Jsme ale moc rádi, že můžeme tuto zemi poznat z obou tak extrémně protichůdných stran. Je to veliká zkušenost a obrovský zážitek.

 

DEN PÁTÝ - 13.9.2013

Kdo by si myslel, že pátek třináctého úřaduje pouze v Čechách, tak se spletl. A to dnešní ráno vypadalo tak nevinně :-)

Nejdřív nás vzbudil zvonivý, hodně hlasitý zvuk - to místní, sedíc na korbě auta, rozvážejí plynové bomby a mydlí do nich čímsi kovovým, aby o nich lidé věděli.Vstali jsme včas, vypravili se také včas a jdeme na busík. Zaráží nás vylidněné ulice, sem tam nějaký taxík, ale po busících se slehla zem. Stojíme a čekáme, občas nějaký projede, ale nereaguje na zamávání. Až zhruba po 15-ti minutách jsme měli štěstí. Dorazili jsme asi o 15 minut později, což je na nás ale výkon :-)

Dozvěděli jsme se, že Egypťané se scházejí každý pátek v mešitách k modlitbám, tudíž nemohou být na ulicích ani v práci. To by ovšem bylo v pořádku, kdybychom se vzápětí nedozvěděli, co se v mešitách káže. Prorok totiž smrtelníkům slibuje ráj v podobě lesů, řek a zahrad ( k tomu by jim stačilo mrknout se k nám), ale taky 60 sexuálních pracovnic. Nu což - ani není špatné býti muslimem, co, pánové? :-)

Nikýska dnes čekala zase ouška. Mohu zodpovědně říci, že byl dnes VELMI statečný, plakal jen u opichů a asi 10 minut po nich. Bezprostředně po aplikaci zase breptal ! Odpoledne byl trochu protivný, ale moře mu hned spravilo náladu. Jediné, co nechápu, je to, že ač se moc nemaže, nejde skoro vůbec dočervena, ale ani ne moc dohněda. Pro místní je trošku exotickej, tak se za ním pořád někdo otáčí. Povedlo se nám ve vodě přejít pěkný kousek za jednu ruku !!!

Pokud byste si mysleli, že máme u nás nevycválané mouchy, tak jste se taky spletli. Ty místní jsou menší než naše, ale i přes to vedro ŠÍLENĚ rychlé a hlavně dotěrné. Vlezou člověku až do pusy a když je odeženete, ještě asi pětkrát se na to samé místo vrátí. No a zabít je je nemožné. Tfuj. 

Zapomněla jsem taky říct, že místní kočky, kterých jsou plné ulice, jsou děsně zvláštní. Mají menší hlavy, protáhlejší čumáčky a delší nohy. I když jsou všude, jsou zvyklé na ten provoz, protože jsme ještě nepotkali žádnou placatou. Zato jsme potkali neuvěřitelnej úkaz - popeláře. Prý tady občas jezdí a sbírají ty pytle s odpadky, co lidé házejí z oken ven.

No a po návratu domů nás čekalo úžasná překvapení - došla náplň v klimatizaci. Asi si řeknete, no a co, tak se někdy doplní, ale představte si, že teď je   

22.36 a v obýváku je 34 stupňů. Při téhle teplotě ještě vařím na zítra. 

Posledním dnešním poznatkem je abnormální výskyt fekálních vozů. Na ulici jich vidíte denně desítky - no, nejen vidíte - ani je vidět nemusíte a už víte, že jede :-)

No a včera jsem málem utopila foťák a dnes mi manžel povídá, jestli nevím, kde je kabel k nabíječce jeho foťáku....správně - doma....

Krásný večer přejeme :-) 

 

DEN ŠESTÝ - 14.9.2013

Už jsme naprostí mazáci. Nechodíme pozdě a nebloudíme. Cestou ale mapujeme velmi zvláštní věci - například práci místních zedníků. Představte si hromadu písku na zemi, kterou frajer pokropí hadicí, vysype do toho z pytle cosi, znovu pokropí hadicí a promíchá. Vzápětí se přižene několik dalších frajerů nesoucích na rameni velkou železnou mísu, míchající jim do ní mrskne dvě lopaty té umíchané hmoty a oni odcházejí, vyklopí a zase přicházejí zpět. Touhle hmotou k sobě spojují cihly, nemajíc vodováhu. Udělala jsem několik rychlých fotek dělníků i vzniklého dílka. Podotýkám, že už šest nocí v jednom takhle postaveném domě spíme a ještě žijeme :-)

Dnes jsou poprvé na nebi mráčky. Egypťanům je zima. Řidič ranního busíku oblékl kolem krku šálu. My jedeme s mokrými tričky, abychom  nezdechli.

U paní doktorky byl na řadě opich nožičky. Odpoledne jsme zaznamenali první obrovský úspěch - NIKY STÁL VE VODĚ BEZ DRŽENÍ PO DOBU NEJMÉNĚ OSMI VTEŘIN A OD SRDÍČKA SE SMÁL !!!! Mohu také zodpovědně říct, že rozumí čím dál většímu množství pokynů.

Další úžasná věc je jeho mohutnění. Přibírá před očima a nosit ho je někdy o záda.

Strávili jsme také hodinku a půl s Pavlou ve čtvrti Sakala plné obchůdků pro turisty. Tady je třeba obrnit se trpělivostí a nereagovat na jejich lákání, protože bychom tam strávili celý pobyt. Vůbec nerozumím tomu, jak se uživili ten měsíc, kdy se do Egypta nesmělo. 

Je 0:02. Dopekla jsem bezlepkovej chleba a dívám se z okna. Obchody otevřené, poutače blikají a děti se honí po ulici. Teploměr ukazuje 34 stupňů. Dle informací z ČR budeme muset ráno obrat Egypťana o šálu :-)

 

DEN SEDMÝ - 15.9.2013

Nikýsek mi dnes ráno poprvé rázně odmítl pohankové mléko. Dáváme mu ho denně ráno jako alternativu za obyčejné, ale chtěli jsme mu ho odbourat. Dnes si o to řekl sám :-)

I mezi řidiči busíků se najdou šejdíři. Jednoho stopnu, pronesu místo určení a on mi povídá Yes,ten pounds. Busík přitom jezdí za dvě libry. Povídám mu, že se asi zbláznil, že znám cenu. Normálně se naprdl a odjel. Další měl naštěstí rozum, bo kdyby ho neměl, dodrželi bychom tradici a přijeli zase krásně pozdě.

Dnes nás čekala nožka a ouška. Niky už věděl, co ho čeká, tak se patřičně bránil a dva jsme ho měli problém udržet. 

ZCELA ZODPOVĚDNĚ MOHU ŘÍCT, ŽE NIKY DALEKO VÍCE ROZUMÍ POKYNŮM, NEUTÍKÁ, DRŽÍ SE NÁS, OD SRDCE SE SMĚJE A VÝRAZNĚ PŘIBÝVÁ NA VÁZE !!! Opět stál v moři, neplakal a smál se. Začal si občas něco povídat, sice zatím beze smyslu, ale rozvazuje jazyk !! Tohle vše se změnilo díky jiné stravě a díky paní doktorce.  Co nám zatím nejde, je chození na pevnině. On prostě nechce, tak nepůjde. S tím musíme pohnout - a my ho, lenocha, jen tak být nenecháme !

Při jízdě nás čekal jeden úžasný úkaz - egyptská uzavírka silnice. Jsme mrtví ještě teď :-))))) Představte si odbočku doprava, respektive něco jako nájezd na dvouproudou silnici. kde se za cca 50 metrů můžete otočit a napojit na silnici vedoucí na druhou stranu. Všichni tedy odbočují doprava a chtějí do protisměru. Jenže ejhle - narazí na uzavírku. Přes silnici sedí na stoličkách dva policajti a sledují situaci - popřípadě někomu vysvětlí, že musí jet v tom protisměru zpět a napojit se jinde :-))))) Všichni poslouchají a chaos je několikanásobně větší, než normálně. Světe div se, ani dnes nelítají fakáče či nadávky, nebourá se. Jen se asi třikrát víc troubí, takže neslyšíte vlastního slova. Jelikož tady je k vidění dopravní značka velice zřídka, nenamáhají se označit uzavírku. 

Cestou domů hodnotíme včerejší dílo místních stavebních mistrů. Cca v pěti lidech včera vykonali práci, kterou by měli za hoďku ve dvou, kdyby měli míchačku a kolečka.

Je 22.45, venku je zhruba 35 stupňů, obchody jedou, děti povykují, NIkýsek spí a já vařím. Jirka utíkal do obchodu,mají totiž nonstop. Najednou bouchání na dveře s povykem Oksááááááána, otvorííííí ! Povídám, že zděs Oksána něživjót. Nevěřili a vydrželi to do doby, než Oksana přišla do vedlejšího bytu. Ještě, že přišla, bo jsem docela zapomněla ruštinu. Žít tady, tak by se ale člověk rychle zase naučil - je jich tu tolik, že má jeden místní prodavač u obchodu napsáno: Chtěl bych zažít jeden jediný den, kdy bych v Hurghadě nepotkal žádného Rusa. Na vedlejší ceduli má totéž o Němcích...

Lidi, mně se tady líbí. Nepotřebuju hotel, ani bych nechtěla být zavřená v některém z těch nádherných komplexů, i když nám přecházejí oči a připadali jsme si jako v ráji a dokonce se v něm koupali. Priorita byla bydlet za co nejméně a navíc už se nebojím. Tohle je zkušenost k nezaplacení a ještě nás tady potkala taková naděje pro Nikýskův lepší život !!!!!

 

DEN OSMÝ - 16.9.2013

Snažili jsme se vstát dřív, abychom byli u paní doktorky co nejdříve. Budík se tady ale zamačkává ještě lépe, než doma, takže klasicky vycházíme po desáté. Jako každý den jdeme okolo rohové krejčovské dílničky.Mistr krejčí má půlnoc. Pravděpodobně dlouho  opravoval šály a kožichy, tak si lehl na matraci přímo za prosklenou výlohu a je totálně tuhej. Na cestě busíkem jsme poprvé zažili rozzlobené Egypťany, a to proto, že se busíku i přes vydatné troubení připletl do cesty rozjetý fekální vůz v domnění, že má přednost, protože je větší.

Nikýka dnes čekal opich nožičky a celých zádíček včetně jizvy po operaci. Ihned zareagoval zčervenáním všech bodů, což znamená, že je svalstvo viditelně oslabené. Za statečnost obdržel i masáž zádíček, ale  moc si ji neužil. Naštvali jsme ho hodně, dlouho s námi nemluvil.

Když jsme přicházeli ve dvanáct k domovu, krejčovský mistr stále oddechoval ve svém skleníku oděný do dlouhých kalhot a trika s rukávy. 

Odpoledne se  Niky domáhal kruhu patřícího jedné z místních holčiček. Když mu ho půjčila, vzali jsme ho do vody a když překonal strach, zaznamenali jsme PRVNÍ KRŮČKY VE VODĚ V KRUHU !!! Byl tak vyřízený, že v něm na moři usínal.

Doma poprvé vylezl sám na židli ke stolu a ukázal si na lahev s pitím, sám si ji vzal a sám pil !!! Zbytek vody ovšem k jeho velké radosti skončil vylitý na zemi :-)

Za těch pár dní tady jsme zaznamenali velký pokrok v sociálním kontaktu - nahlas a od srtdce se směje, vyžaduje nás ke hře a sleduje, jak si hrají ostatní děti !!

Při odpolední procházce jsme narazili na vymakané dopravní značení - na nejrušnější křižovatce v Hurghadě mají semafor. Když svítí zelená nebo červená, na displeji se zobrazí doba, po kterou musí řidiči stát nebo po kterou bude svítit zelená. Jak jednoduché. Sledovali jsme provoz a přitom sbírali datle. Niky se  po nich může utlouct.

Podle informací z domova tady máme o cca 25 stupňů víc - vůbec si nedovedu představit to vylodění z letadla, brrrr....taky se nám to tady už krátí...bylo by super mít paní doktorku u nás, ale to je jen zbožné přání. Pokračovat budeme muset sami.

 

DEN DEVÁTÝ - 17.9.2013

Tak mám trošku rozporuplné pocity - a to tak, že velmi. Něco se nám výrazně povedlo a za něco bych si nakopala palici.

Začíná na mě působit místní klima - zvykla jsem si na něj a nechce se mi vstávat. Ani v devět... jelikož ale musím, nakonec se vykopu, uvařím kávičku a čekám, až se vzbudí náš zbytek. Má privilegium hajat do deseti.

Posnídali jsme a vyrazili do víru velkoměsta. Mistr krejčí snil v deset zase svoje krásné sny o Aljašce, neboť dnes nespal na matraci, ale přímo na zemi oblečen do dlouhých rifllí a dlouhého trička. Ve skleníku zapomněl zapnout větrák, takže tam měl odhadem tak 45 stupňů.

Zcela mazácky jsme přijeli ještě dřív, než jsme měli a nastoupili na opich oušek. Dnes byl asi značně výživný, jelikož s námi mladej asi dvě hoďky nemluvil. Náladu mu spravila až hromada oběda. Stal se tady z něj Otesánek a tutově je těžší než ségra. Tahat se s ním po Hurghadě je někdy o záda. Na cestě zpět kontrolujeme zdravý spánek mistra krejčího - chrápe jako pařez !!!!

Teď se s vámi musíme podělit o odpolední zážitky. Poslouchejte dobře! Niky dostal kruh. Normální kruh pro malé děti. Zpočátku si nebyl jistý, kňučel a bál se, ale po chvíli si na něj zvykl a UMÍSTĚNÝ V NĚM CHODIL PO MOŘSKÉM DNĚ !!!! Jenže to dnes nebylo všechno. Položili jsme ho v kruhu  na vodu a on PO CHVÍLI SÁM POCHOPIL, ŽE SE KOPE NOHAMA, ABY MOHL PLAVAT !!

No a poslední, úplně NEJ A NEJ ZÁŽITEK, KTEREJ JSME MOHLI VŮBEC DODNES MÍT - promluvil. PROMLUVIL A NĚKOLIKRÁT PO MNĚ ZOPAKOVAL - I KDYŽ S OBROVSKÝM VYPĚTÍM SIL - PŘEZDÍVKU SANDŘIČKY. Opravdu řekl EJA !!!!!! VÍME, ŽE TO TAM JE, ŽE BUDE MLUVIT - I KDYŽ TŘEBA ZA DVA ROKY,ALE BUDE !!!!!!!! 

 

Navečer jsme s Pavlou jeli na Dahar, což je čtvrť,kde je místní velká tržnice se vším možným.Kočárek cestoval na střeše busíku, bo se nevešel dovnitř.  I přes šílenou jízdu zůstal na místě :-) 

 Opět máme zážitky - některé díky tomu, jak to tu chodí a některé díky tomu, jaká jsme paka. No, teď říkám paka, ale myslím tím přinejmenším pořádný hovězí dobytek zbavený mužské chlouby...

Představte si obrovskou plochu, z dálky vyhlížející jako vietnamské tržiště. Když ale přijdete blíž, uvidíte hodně úkazů, které u nás nenajdete. Na jednom stánku se zeleninou sedí mezi banány domorodec v dlouhém rouchu - asi tak před rokem bílém, bos a na noze obvaz - bílý cca před dvěma lety.... a jak mu jde to ovoce na odbyt! O kousek dál sedí borec na zemi v tureckém sedu a ze země hází beraní rohy do jakéhosi koše, ze kterého si pak lidi nabírají :-)

V dalším stánku jsou klece, ze kterých kouká drůbež. Největší kohout má své místo pod televizí. Kupující si vybere kus, který mu před jeho očima zrovna zabijí a naporcují.

Kolem osmé večerní se začínají scházet lidé. Projet s kočárkem je téměř nadlidský výkon - ale my to dáme - musíme. Ceny ovoce a zeleniny jsou pro nás nepochopitelné. Geniální egyptské banány stojí v přepočtu 12 Kč za kilo a ještě geniálnější datle koujpíte za 15 Kč za kilo! Rajčata dokonce za 6 Kč....úžasné. Každou chvíli potkáte na zemi sedící muslimy a muslimky, nejlépe s malinkým dítětem v náručí a škemrající o libru. Některé malé děti chodí přímo za vámi. Ještě, že máme Pavlu, která je umí odehnat. Já bych zas asi rozdala půl peněženky a o zbytek by mě obrali....na konci cesty potkáváme v jednom z obchůdků visící půlky nějakých zvířat. Pavla vysvětlila, že prasata to FAKT nejsou, spíš se jedná o ovce nebo o krávy. Ano, stačilo přijít blíž...jedné holé půlce jaksi zapomněli odstranit ocas :-)

Ano, ano, nezapomenu napsat, proč jsme totální kreténi....už máme jeden dáreček pro rodiče a sami jsme si taky koupili jeden...no - a u rajčat - těch za dvě libry za kilo, jsme tak vehementně vybírali, že jsme ho zapomněli ležet na zemi :-( I z busíku, který už málem odjížděl, jsme vylítli, servali kočárek ze střechy a letěli zpátky - samozřejmě se slehla zem :-(

A koruna kreténismu nás čekala doma - že nevíte, co jsme našli pod igelitkami do koše, co máme v kuchyni? Ano, správně !!! Nabíječku k našemu druhému foťáku :-)))))

 

DEN DESÁTÝ - 18.9.2013

Vstávání je čím dál horší. Už mě nevzbudí ani hoši vezoucí bomby tím jejich hlasitým mlácením kovovým klíčem. Nakonec vstanu po deváté s vypětím sil jen proto, že mám brutální chuť na kafíčko. Nějak jsem dnes cítila, že je něco jinak.

A taky že jo. Prožili jsme bezkonkurenčně nejteplejší den z celého pobytu. Nefoukal vítr a na slunci bylo aspoň 60. Když se vzpamatoval a zafoukal, byl jak horký fén. Miluju teplo, dokonce i vedro, ale to, co tady bylo dnes, bylo moc i na mě. A taky na mistra krejčího, bo dobrovolně odešel ze skleníku spát jinam. 

Pozoruhodný je místní asfalt. Vůbec nechápu, jak ho tady místní silničáři tvoří, ale když si vzpomenu na styl stavění budov, tak silnice zřejmě potahují ufoni. Ten asfalt se totiž ani nehne, nevidíte jedinou bublinu, neteče, prostě drží jak muslimská víra.

U paní doktorky měl Niky dnes tak trochu oddechový den - jednu injekci do nožičky. Zvyšují se mu ale dávky léků a čeká ho zřejmě ještě další týden navíc. 

Odpoledne nám ten kluk úžasnej připravil další neskutečný překvapení. Nedali jsme mu kruh, postavili ho do vody a JIrka ho začal lákat k sobě, přičemž couval. Dnes jsme byli svědky PRVNÍCH SAMOSTATNÝCH KROKŮ NAŠEHO MALÉHO - BYŤ VE VODĚ, ALE BYLO TO NAPROSTO ÚŽASNÝ !!!

Smál se u toho nahlas, měl evidentní radost - samo krom okamžiků, kdy mu došly síly a sesunul se do vody :-)

Je úplně neskutečné, co všechno je možné - kam se hrabe klasická medicína !!

Mám jedno šílený trauma - místní mouchy.Jsou opravdu neskutečné. Přes den, když je 40 ve stínu, fakt padají horkem a nevylézají. Kolem páté - specielně, když vyndáme sváču, se probudí všechny, které v Hurghadě žijí a jdou po nás. Nejdou odehnat, nejdají se plácnout. Pouze se vám vrátí asi 10x na totéž místo. V této chvíli se nasupeně zvedám a dupajíc a nadávajíc utíkám . Ty se jim tady fakt nepovedly.

Na zpáteční cestě jsme zaznamenali, že to vedro nepůsobí asi jen na naplaveniny, ale i na místní. Dva borci si přesně vprostřed rušné křižovatky zaparkovali svá auta, vylezli ven, sedli si na chodník a dali se do družného hovoru. Světe, div se - ani dnes nelital hovězí dobytek ani zdvižené prostředníčky. Oni fakt nejsou horkokrevný národ - prostě si je objedou :-)

 

O kousek dál vyjížděla od supermarketu paní. Ani ne dvouletou holčičku si posadila na klín, otevřela jí okno, zařadila a jela :-) Prostě normálka - na místní provoz je nutné trénovat odmalička. 

Do místního supermarketu, kam chodíme pro vodu, dovezli zboží v kamionu. Velmi dobře tady funguje dělba práce. Protože je padesátiprocentní nezaměstnanost, je třeba využít každé možnosti, kde vás zaměstnají. V tomhle marketu pracuje snad 30 lidí. Kamion zastavil, otevřel dveře a naběhli čtyři borci, rozestoupili se od kamionu po schodech a odzdola nahoru si házeli krabice. Další čtyři to dole korigovali :-)))))

Večer doma se zase Niky předvedl. Fakticky - za chvíli nás sežere a domů poletí sám. Nejen, že zblajzl svou porci, ale když jsem si nandala já, přilezl, postavil se a vyhazoval mě od stolu, že si sedne k mé večeři a bude pokračovat. Totéž se odehrálo u Jirkovy porce. Nechápu, kam to dává.

Při vaření na zítra jsem zaznamenala super úspěch - podařilo se mi chladnokrevně zlikvidovat mouchu, která mi doma už dva dny ztrpčovala život !!

No a večer jsem zjistila, že můj manžel si od začátku pobytu vesele čistí zuby vodou z kohoutku a nic mu není....to jsou mi věci - já to radši nezkouším :-)

 

DEN JEDENÁCTÝ - 19.9.2013

Překonala jsem se a vzbudila se před devátou. Ovšem pouze podvědomě, protože se mi vybil mobil, nebyl by budík a v noci jsem to zjistila :-)

Niky se překonával. Ještě v 10.30 zařezával, protože šel včera pozdě spát. Nemínil totiž odejít, protože škemral jídlo i z našich talířů.

Na cestě k paní doktorce jsme v naší ulici sledovali dílo zednického mistra. Na domě, na němž visí nápis NA PRODEJ, se konaly dodatečné stavební úpravy. Majiteli zřejmě došlo, že se drobnou úpravou zvedne cena jeho domu a rozhodl se zvětšit průchod na balkon. Zednický mistr se do toho obul se skutečnou vervou. Přinesl si palici a stojíc venku na balkoně, vší silou mlátil do zdi, až to lítalo.

Náš soused, krejčovský mistr, se vrátil na původní místo pro svůj nocleh, jelikož se znatelně ochladilo na cca 50 na slunci. Oblékl opět rifle a dlouhý rukáv a sladce dřímal.

Dopoledne jsme podezírali řidiče busíků ze zkouření po hašiši a z áček v práci, protože jsme čekali snad 15 minut, než jeden přijel a vzal nás.

Nikýsek měl dnes opich oušek a naštval se víc, než kdy jindy. Nejen, že nechtěl pořádně obědvat, ale ani u vody neměl náladu.Lehce jsme ho uklidnili třemi egyptskými banány a několika datlemi. Zřejmě na něj působí úplněk stejně, jako na moře. Poprvé jsme měli možnost zaznamenat příliv a odliv.

Niky dnes nechtěl spolupracovat :-( Na konci odpoledne se ale umoudřil, odfoukl se a PŘEŠEL SE MNOU ZA JEDNU RUKU ALESPOŇ 30 METRŮ po písku  !! 

Na pláži pijí Egypťané horký čaj. Už je holt podzim. My jsme si ho odpustili, aby zbylo na ně. 

Cestou domů jsme neodolali jednomu místnímu občerstvení, kde vám před očima vyrábí obrovské palačinky na všechny možné způsoby. V přepočtu na koruny byly velmi levné a úžasné - jedna sladká a druhá slaná. Baštili jsme je sobecky schovaní za kočárkem, aby nás Niky neviděl. Není ale vůbec hloupý - odhalil nás, a tak jsme museli přidat do kroku a letět domů, aby dostal najíst. Zblajzl zase plný talíř a kulatí se nám púřed očima - poprvé v životě není kost a kůže!!

Když se nacpal, vzal si židli od stolu a s hlasitým smíchem, jekotem a prskáním ji před sebou strkal po bytě -na kolenou i po nožkách ! Jirkův smích na něj působí jako magnet - opakuje některé zvuky a zalyká se smíchy. Je to úžasné a skvělé !

Je půlnoc, doděláváme zapečené brambory s hromadou zeleniny, venku je zhruba 30 stupňů. Už jsme si zvykli a doma budeme muset po vzoru krejčího vytáhnout nějaké zimní oblečení :-)

 

ANO, JÁ VÍM - POZDĚ, ALE PŘECE!! DEN DVANÁCTÝ - 20.9.2013

Dnes začínáme v 01.20, kdy jsem dodělala zapečené brambory se zeleninou na dnešní oběd a rovnou jsme na ně dostali takovou chuť, že se v tuto dobu cpeme jako ta největší čuňata :-))) Taky to podle toho dopadlo - vstávám hoooodně těžko :-(

Je pátek - místní mají tudíž volno a buď spí nebo jsou v mešitách. Ani náš soused krejčí není na svém místě. Zedničtí mistři budují schody v domě. Nikdy jsme nic podobného neviděli. Postaví totiž jakési bednění ze dřeva, dají tam dlouhé železné tyče a útvar vylijí betonem. Schody staví podobným způsobem a jaksi je nějak k těm zdem přilepí. Fakt nechápu, že drží.Na stavbě pracují i malí kluci. Když skončí, nechce se jim domů - sedí před rozdělanou stavbou na zemi a hrají deskovou hru podobnou šachům. Někteří u toho hulí vodní dýmku - tady ji totiž hulí všichni a pořád :-)

Na busík čekáme věčnost, sluníčko se rozhodlo usmažit nás zaživa a utopit ve vlastním potu a následně sežrat mouchami. Konečně si to jeden přihasí - je obložený kufry, které veze na střeše. Že by byly něčím přidělané, je jen zbožné přání pasažérů :-)

Dovolte mi malou odbočku - já musím :-)))))))) Manžel je na WC, nemáme zámek. Niky mu tam vlezl a má z toho šílenou švandu. Stojí u světla, zhasnul mu a zavřel. Manžel ho poučuje, kdo je to hajzlbába a Niky se šíleně šklebí :-))))))

Tak se vrátíme k programu dne. Nikýsek dostal dnes injekci do nožky a čekal ho opich zádíček a následná masáž. Nazlobil se natolik, že si ani tu supermasáž neužil...odpoledne ve vodě ale ožil a zase skvěle chodil mořem úplně sám - nejdéle se na nohou udržel ČTYŘI MINUTY !!!!! Všechno vám točíme a fotíme, po návratu přetaháme a zveřejníme. Tady je strašně pomalé připojení.

Navečer jsme se vydali na Dahar na nákup ovoce a zeleniny. Zažili jsme doposud největší dobrodružství z celého pobytu. Kdo neviděl, vážně neuvěří. Tady bych chtěla dělat autoškolu. Představte si širokou silnici, na kterou se vejdou zhruba tři auta vedle sebe. Nejsou na ní pruhy ani značky. Nejméně používaným dílem v autě je bezpečnostní pás.  Auta jezdí stylem Kdo jede rychleji, někam se vecpe. Nemá to řád, podjíždějí se ze všech stran a upozorňují na sebe neustálým hlasitým troubením. Máme dojem, že zvítězí ten, kdo má nejhlasitější klakson.Totéž se děje v opačném směru, protože jsou tyhle rádoby tříproudovky jednosměrné ( tedy pokud se zrovna někdo nepotřebuje někam dostat rychle - to se na jednosměrky nehraje). Na Daharu je nepředstavitelný chaos. Nejsou přechody. Nejsou totiž nikde. Chodec zde musí být rychlý a musí mít pro strach uděláno. Přejít výše jmenovanou silnici je o život a o nadělání do kalhot. Ještě, že mám dlouhé rifle, protože v jít krátkých kalhotech nebo v sukni bych asi nepřežila ve zdraví. Tlačíme kočár, leje z nás - ze mně díky těm riflím ještě stonásobně víc.

Potkáváme stávku za svrženého prezidenta Mursího a taky ruskou svatbu a nějakou místní televizi. Svatebčan couvá a málem mi přejel manžela. S kočárem se nedá projet, i v uličkách se stánky se zeleninou jezdí taxíky, auta, motorky, osli a jánevímco všechno. Místní domorodci nám nabízí ponožky, když už bude ten podzim.

Narazili jsme na hospodu, kde normálně seděli muslimové s turbanem a lábali pivo z lahve. Hulili klasické cigarety. Ať žije prohibice.

ODBOČUJU PODRUHÉ. Niky se právě válí na zádech po zemi, odstrkuje se nohama a ono to mlaská, protože má zpocený záda. Směje se tomu tak, že je slyšet až u krejčího. Výská a prská. Snaží se pít z lahve. Nikdy předtím neprojevoval radost takhle moc !!!

Konec vsuvky. Když jsme splašili všechnu zeleninu a chytli busík, zkusili jsme dát kočár nahoru na tu střechu. Když to dělají všichni, proč ne my? Normálně se udržel :-) Přijeli jsme po desáté a narazili na zamčené vchodové dveře. Tento úkaz jsme ještě nezaznamenali a klíč pochopitelně nemáme. Voláme na číslo, které visí na zdi. Mohamed neumí anglicky. Nakonec pochopil, přišel a odemkl. Uf. Tak šíleně nás bolí nohy a lepíme se, že jsme rádi, že se umyjeme a jdeme spát. Tak proto to zdržení :-)

 

DEN TŘINÁCTÝ - 21.9.2013

Uf. Devět. Začínám být ztahaná jako doma. Jednak proto, že pořád někde lítáme pěšky a také proto, že jsem se včera hrozitánsky nacpala termisu ( taková místní luštěnina - pytlík za dvě libry, což je cca 6 korun) :-)))))

Niky se dnes po tom včerejším marši ne a ne probudit, nakonec ale musel. Na talíř dostal tři hromádky - banán, datle a guave. Zdatně vybral všechny datle, ostatní odstrčil a odvalil se od stolu. Beduínům v poušti prý stačí 7 datlí na den. Niky jich měl přesně tolik k snídani, a to přesně vím, že bude mít za dvě hodiny hlad. Doma ho vážně nikdo nepozná...

Ponožky fakt nepotřebujeme, opět fouká vítr, jako byste zapnuli fén na nejvyšší teplotu. Mistr krejčí je opět na svém místě a spinká. Ani on nemá ponožky, ale má rifle.

Už jsme sem dokonale zapadli - sousedi a prodavači z okolních obchůdků nás denně z dálky zdraví. Kynou nám i zednické party, protože je s vyvalenýma očima fotíme jak nějaké exoty.

K paní doktorce jezdíme naopak se zavřenýma očima -  jednak proto, že jsme mazáci a také proto, aby nás z těch řidičů netrefilo. Ten včerejší na zpáteční cestě domů totiž troubil celou cestu a vysílal nějaké znaky z morseovky či co.

Dnes jsme se u paní doktorky rozloučili s Janičkou a Adámkem ze Slovenska, kteří zítra letí domů a přivítali tři nové dětské pacienty. Někdy běží mráz po zádech z jejich příběhů...strašně obdivuji některé z rodičů proto, že dělají možné i nemožné třeba pro jediný úsměv svého velmi vážně nemocného děťátka......klobouk dolů, maminko Marečka....

Dnes nás čekalo hledání jiné pláže, protože nám na naší skončila permanentka. Na jednu jsme vešli, ale byly kameny a velké vlny, tak  Niky nemohl chodit ve vodě :-( Snažili jsme se alespoň ťapat na břehu za jednu ruku, což mu dnes docela šlo a ani se moc nezlobil !!

Vedle pláže jsme objevili restauraci Praha s obrázky prezidenta Havla a dalších, s českými nápisy, českou obsluhou, českým jídlem a točeným pivem. Ceny ale přilíš lidové české nebyly, byly opravdu pražské, tak jsme si občerstvení odpustili. Včera jsme u moře potkali Tita - Egypťana, který má manželku z Brna a umí trochu česky a hlavně anglicky, takže se perfektně domluvíme. Dnes nás pozval na kávu na jednu z hlavních tříd v Hurghadě. Ukázal nám obchůdky, jejichž majitelé jsou jeho přátelé a už víme, kde nakonec nakoupíme dárky pro naše rodiny a přátele. Tito je velice laskavý. Já vím, Pavli - máme se na pozoru, neboj :-)

Vracíme se domů s jazyky na vestě, abychom zjistili, že nejede výtah. Bydlíme ve čtvrtém patře. Když jsme vyfuněli, objevili jsme kolísání napětí, při kterém nefunguje klimatizace v obýváku. Asi rozumí česky, jelikož slyšíc naše peprné výrazy, se radši umoudřila a začala chladit.

Včerejší výlet nás také donutil naučit se arabské číslice, jelikož jsme na Daharu ukazovali rukama, nohama a vším možným, abychom se dohodli na ceně zeleniny.

Těšíme se na zítřek, protože jsme díky paní Holubové domluvili pro Nikýska krásný zážitek !!! Dobrou noc všem, naši kamarádi, kteří na nás myslíte a držíte Nikýskovi palečky! 

 

DEN ČTRNÁCTÝ - 22.9.2013

Dnes máme být u paní doktorky první, znamená to dřívější vstávání a samozřejmě problém, protože se nikomu z nás strašně nechce vstávat. Nakonec vylezeme, protože musíme a balíme se na celý den. Od paní doktorky pojedeme na malý výlet.

Čekal nás opich zádíček, jizvy po operaci a oušek. Drželi jsme ho tři a zpocený byl, až se mu zkroutily vlásky. Musí ale vydržet - v tu chvíli jsme ještě nevěděli, že dnes večer se stane opět další malý zázrak...

Od paní doktorky jedeme s paní Holubovou do delfinária. Nikýskovi a i mně bylo umožněno osobně poznat ty nádherné tvory z bezprostřední blízkosti. Niky dostal neoprének, protože voda v bazénu je dost studená. Bál se, a tak jsem musela do vody s ním. Měli jsme možnost strávit půl hodiny hlazením delfínků. Byli úžasně vycvičení a musím říct, že pobrali daleko víc inteligence, než někteří lidé. Jsou úžasní!!! Dokáží najít nemocné místo na těle, najít problém a cíleně na něj působit. Nikymu neustále ťukali z pravé strany do hlavičky....je strašná škoda, že se tolik bál :-(

Paní Holubová nás poté vzala do komplexu Ramivera, kde je nádherná pláž s lagunami.  Nikymu se tam moc líbilo a zažili jsme dokonce i moře za tmy. Plavat v něm je pak ještě krásnější. Zjistili jsme, že má neskutečně propojené pohybové centrum s řečovým - on totiž, když sám chodí ve vodě, tak nezavře pusinku, slabikuje, prská a hlasitě se směje !! Potkali jsme zde další malou pacientku paní doktorky. Víte, když slyším některé příběhy, jde mi mráz po zádech a říkám si, že je na tom  Niky ještě dobře. Opět smekám, paní Vachtlová !!!

Odjeli jsme až po sedmé a jako zázrakem chytli první busík. Jeho řidič zřejmě hodně pospíchal a možná zrovna típl dýmku s hašišem. Letěl s autem narvaným pasažéry téměř nadzvukovou rychlostí, troubil a co chvíli dupal s takovou razancí na brzdy, až se hulilo a náležitě to smrdělo. Naštěstí jsme dojeli celí.

Letíme domů nakrmit toho našeho hladovce, nandáme mu jíslo na talířek, Jirka si odběhl na balkon a já najednou vidím neskutečnou věc - ten kluk si vzal do ruky lžíci a SÁM JÍ !!!!!!! Co jsme se do něj nahučeli, jak se to dělá, co jsme se ho naprosili - najednou na to přišel naprosto sám !! Neumí ještě nabírat, ale plnou lžíci mistrně nacpe do pusinky, má z toho šílenou radost, my mu tleskáme a on tleská sám sobě :-) To je už třetí megaúspěch za 14 dní léčby !!!

Nemohu chtít zázraky na počkání, ale my nepovolíme, nedáme se a nedáme Nikyho těm všem nemocem - budeme bojovat a on zvítězí !!!!

 

DEN PATNÁCTÝ - 23.9.2013

Dnešní vstávání proběhlo celkem slušně, ale trvalo nám, než jsme se vypravili, protože nutíme Nikyho, aby snídal sám. Dnes se učil jíst vidličkou. Vyjeli jsme pochopitelně pozdě, ale i paní doktorka měla chloupek zpoždění, takže se to srovnalo. Dnes Nikýska čekal opich levé nožičky v místě achilovky, když jsme ho drželi tři, přemohli jsme ho :-)

Při obědě odmítal Niky lahvičku, sápal se po hrníčku s ouškem a vehementně z něj s hlasitým mlaskáním pil. Je to další pokrok, protože ve školce ho to ani nenapadlo.

Odpoledne nás Tito a jeho kamarád pozvali na South Beach - jednu z místních pláží, kde kotví jachty. Jednu nám ukázali i zevnitř. Moře tady bylo neskutečně teplé, opravdu přes 30 stupňů. Nikymu se ve vodě strašně líbilo a když jsme ho konečně dostali ven, měl chodidla samé varhánky. Nebál se ani Tita, blbnul s ním ve vodě a tahal ho za uši. Tito také půjčil manželovi šnorchl a ploutve a kdyby nemusel mít dole brýle, dokonce by i něco viděl :-)))

Niky slupl dva egyptské banány a vrhl se na datle, které jsme včera nasbírali. Nezřízeně se cpal a když mi to dlouho trvalo, ukazoval prstíky směrem k pytlíku s datlemi a zase k sobě - jen chybělo to  Mámo, dělej :-) Musel dostat skleničku, protože lahvičku opět odstrčil.

Tito a jeho kamarád nás pak zavedli do jedné z místních restaurací, kde se specializují na skopové, telecí a velbloudí maso a pozvali nás na večeři. . Kdybychom věděli, jaká hostina nás čeká, neobědvali bychom a snad ani nesnídali.

Začátek vypadal nevinně - donesli nám jakousi polévku, do které se mačkala limetka. Vtom se otevřely dveře a dorazil Egypťan - přítel obou kluků. Je to místní uznávaný kardiochirurg. Je velmi přátelský, okamžitě si oblíbil Nikýska a krmil ho svou polévkou. Pak to ale začalo. Vrchní každému z nás donesl talířek s masovou směsí ze skopového masa  a sos. Po pár minutách ale přišel znovu a přinesl tři obrovské mísy s různými druhy rýže. Když se rozhrnula, objevily se další kusy skopového a telecího. Jelikož jsem prohlásila, že velblouda jíst nebudu, odpustili si ho. Následovaly další mísy s různě upravenou zeleninou. Nakonec donesli několik chlebů, které právě vytáhli z pece. Jeden měl průmět tak půl metru.  Pan doktor, jemuž Niky stále seděl na klíně, nám předvedl dokonalou kulturu stolování.  Představte si velmi slušně oblečeného a distingovaného muže, lékaře -  kapacitu, který ovšem studoval a žil kdesi v Arábii a naučil se místním zvyklostem. Jal se baštit rýži a maso holýma rukama a samo krmil Nikyho, který z toho měl neuvěřitelnou radost. Oba byli zasvinění až za ušima. Niky radostí prskal. Já s Jirkou jsme se mohli potrhat, ale byli jsme jediní. Místním to nepřišlo ani trochu divné. Horší to bylo pak s Nikym, kterého jsme si nakonec vzali k sobě, aby se pan doktor taky najedl. Umění jíst lžící bylo to tam - okoukal ty ruce a chtěl jíst stejně :-))))))

Výsledkem naší večeře byl totálně zahumusený stůl a zem a naše šíleně přecpaná rodina. Škoda, že neuznávají balení zbytků s sebou, jelikož se to nedalo sníst. Bylo by ještě na zítřejší oběd....bylo nám tak nějak trošku trapně, abychom si o to řekli :-)

Když jsme dorazili domů.zjistili jsme, že klimatizace opět vypověděla službu. Umyli jsme Nikýska, JIrka ho šel uspat. Výsledek byl ten, že Niky uspal Jirku a ani mu to nedalo moc práce.

Dnešní den nás opět přesvědčil, že sem měl Niky opravdu jet, že naše snažení nebylo zbytečné a že mu to velice prospívá !!!

 

DEN ŠESTNÁCTÝ - 24.9.2013

Opět se nechce vstávat. Jestli ono to nebude tím, že jít spát v půl druhé je trošku dlouho...Niky posnídal ovoce. Na talířek musel dostat postupně - nejdřív nektarinku, pak banán a nakonec datle, protože by zase vyzobal datle a ostatní by zůstalo. Chytáme první busík - velmi ochotný řidič se zubí a kyne nám, abychom vstoupili, což nebývá obvyklé. Vzápětí jsme pochopili. Byl to busík veterán. Všechny sedačky se houpaly jako na lodi, takže když šofér řízl zatáčku, drželi jsme se všeho možného, aby nebyla z lodi centrifuga. Po chvilce jsem chtěla zavřít okénko, protože foukalo. Když jsem ho šoupla směrem ke mně, objevila se díra vedle, protože tam měl prostě místo dvou skel jen jedno :-)) No a jelikož se za atrakce platí - stálo nás to místo dvou liber pět, protože jsme neměli drobné a pan řidič neuměl anglicky.

Dnes Nikýska čekala opět ouška. Bránil se zdatně, ale byli jsme opět silnější. Také jsem pomáhala držet dalšího malého pacienta, na něhož byli i tři málo. Nevěřili byste, kolik síly se bere v těch malých...

Aby Niky nabral té síly ještě víc, spořádal k obědu porci jako pro slona. Podotýkám - nabírala jsem a on ten celý oběd snědl lžící NAPROSTO SÁM a měl z toho strašnou radost !!!!!

Nastal podzim. Ranní teploty se blíží k bodu mrazu a pohybují se okolo +28/+32 stupňů. Odpolední klesly ze 40-ti na 38. Fouká studený východní vítr dosahující teploty přibližně jako fén na vlasy. Turisté chodí v co nejkratším, pokud možno ve studené vodě namočeném oblečení, sotva lezou a asi 20x do hodiny se utírají kapesníčky. Egypťanům je zima. Všichni dnes oblékli dlouhé kalhoty a velká většina i dlouhý rukáv.

Zaznamenali jsme za 16 dní pobytu první dítě se školní taškou na zádech. Téměř v tutéž dobu jsme naopak viděli dva chlapce ve věku cca 8 a 13 let jedoucí na vozíku za oslem, kteří prokazatelně v dobu školní docházky třídili odpad. Dospělým se asi nechtělo.

Odpoledne jsme mazali na jednu z pláží tady kousek od nás - no, pláž....spíš kousek moře a hromada písku, ale to nevadí, jde o vodu. Ten kousek písku byl plný velmi hlasitých Rusů. Oni se tady vůbec docela rozmáhají a místní je nemají moc rádi. Jeden obchodník s kabelkami má venku obr nápis, na kterém stojí v němčině: Mám velký sen. Chtěl bych se jednoho rána probudit a zjistit, že v Hurghadě není ani jeden Rus. No a do jeho krámku mají vstup zakázaný.

Nikýsek zase i přes celkem silný vítr krásně a s velkoíu radostí dupal ve vodě. Povedlo se nám také přejít kousek po písku tím způsobem, že jsem ho pouze přidržovala za pánev zezadu. Než se nám rozchodí na souši, bude to ještě nějaký čas trvat.

Na té samé třídě, kde se nachází výše jmenovaný krámek, je i velké občerstvení nesoucí název GAD. Majitelem je asi 70-ti letý zvláštní člověk menšího vzrůstu, který nevypadá na Egypťana. Vevnitř io venku je stále plno. Zjistili jsme, že tam dělají italské speciality, ale takové, co jsme v životě neviděli ani nejedli. Mají například pizzu, která vzniká z těsta, které má tak metr a půl v průměru, když ho ti kluci šikovní rukama roztahají. Přísahám. Pak ho přeloží, že je z něho těsto listové a nakonec z pece vyleze úžasně nadýchaná vysoká pizza. No a ty palačinky - říkají jim CREPS a dávají do nich různé druhy masa - kuřecí, telecí, skopové, krůtí, kalamáry...no a taky čokoládu, ovoce a zmrzlinu - jenže to není klasická palačinka, ona křupe a na dálku voní a podávají je stočené do kornoutu - no nádreha. Téměř vedle je KFC a je pořád prázdné....s panem majitelem jsme se seznámili. Opravdu není Egypťan, má otce Itala a studoval gastronomii v Římě. Fakt je to vidět - ta úrověň je hodně vysoká.

Zkusili jsme také na vlastní kůži, proč tady místní neustále pijí ten horký čaj. Fakt to funguje. Když ho vypijete co nejteplejší, vážně je vám pak aspoň hodinu o hodně menší hic! No a moc se těšíme na zítra. Čeká nás poslední výlet, na které nás pozval Tito a jeho přátelé.

 

DEN SEDMNÁCTÝ - 25.9.2013

Kruci, kdy já dostanu rozum? Jít spát ve 12 a chtít vstávat v 7 a ještě k tomu, když nemůžete dvě hodiny usnout...nakonec jsem se vykopala a jelikož jsem nemohla najít sirky, co bych si vrazila do očí, musela jsem se vzpamatovat pomocí škopku kávy.

V 7.50 vstali pánové. Celkem odvaha na to, že jsme měli být v 8.30 asi 3 km odsud. Nakonec jsme na místo určení dorazili jen o 15 minut později, což je na nás výkon, ale pro Egypťany jsme byli ještě břídilové. Místo, abychom s jazykem na vestě naskákali na loď, usadili nás ke kávě, hodiny-nehodiny  :-)))))

Vyrazili jsme asi o 20 minut později a čekala nás úžasná plavba po širém moři s neuvěřitelným výhledem. Fotili jsme jako o život. Nikýsek byl lehce nervózní a nějak netušil, kdo že to s ním houpe. Asi po hodince jsme zastavili, vyhodili kotvu a rozdávaly se šnorchly a brýle. Všichni - až na pár výjimek ( včetně mě, bo jsem srab a nesnáším vodu v uších) - naskákali do vody a kochali se korály, nádherně barevnými rybami a dalšími mořskými živočichy. Manžel pochopitelně bez brýlí. Házeli rybám krmení, aby připlavaly blíž. Bylo mi lehce divné, proč můj manžel chodí na loď, aby mu přidali. Sdělil mi, že když je krmí, tak připlavou aspoň blíž a on je taky vidí :-)))

Vsuvka: nyní je 21.14, píšu u stolu v obýváku a houpe se to se mnou, jako bych z té lodi ještě neslezla. To jsou mi věci...

Pokračování: Po šnorchlování nachystal personál lodi oběd - na každém talíři hromádka brambor, těstovin, rýže, zeleniny a kousek ryby a kofty. Niky se začal ozývat. Zblajzl nejen svou porci vyjma těstovin a kofty, ale ještě mou porci vyjma těstovin a kofty. Znamenalo to dvě věci - já jsem dál šilhala hlady, ale mladý pán šilhal po dalším jídle :-))))) On mě jednou sežere i s botama, fakt...

Zhruba po dalších 30-ti minutách plavby jsme dorazili do skutečného ráje. Kdo na vlastní oči neviděl, vůbec si neumí představit....byli jsme na ostrově Giftun, kterému se říká také Paradise. A dělá čest svému jménu. To místo je přenádherné. Moře hraje všemi odstíny modré, je neuvěřitelně průzračné a ten písek....a to okolí...pískovcové hory a poušť. Kontrast jako z pohádky....směli jsme tu strávit hodinu, vykoupat se a nafotit si tu krásu.

Niky byl neskutečně spokojený. Opět chodil ve vodě - ale co chodil, on v ní běhal !!!! Vše je zaznamenáno na video. Opřel se ručkami o dno bříškem dolů a natáhl nohy a lebedil si. Kdybychom s ním tohle udělali před odjezdem, zblázní se strachy !! Na břehu v písku chodil se mnou

za jednu ruku !!!

Po hodině jsme museli tu krásu opustit, abychom se dostali domů za světla. Nechtělo se nám, to byl tak neskutečný balzám na naše dušičky a hlavně pro Nikyho....tohle chci ještě někdy zažít....

Po návratu domů jsme ovšem zažili úplně jiné věci. Nikyho cesta zmohla, ale taky ho přemohl hlad. Protože jsme ještě neměli uvařeno, snažila jsem se ho ošidit banánem, což přijal s hlasitým kvičením. Nějak mu ale došlo, že buď banán nebo nic, přemohl se a snědl tři. Pak zvadl a poprvé v historii našeho pobytu šel v 19.30 do postele.

Sotva zabral, někdo hlasitě buší na dveře. Otevřu a za nimi stojí jakýsi naštvaný egyptský strážný. Anglicky mi vysvětluje, že má na balkóně jezero. Nechápavě čučím, co s tím mám jako společného - vzápětí mě ovšem uvedl do obrazu - jezero pochází z naší klimatizace. A zrovna z té, kterou má spící Niky v pokoji. Téměř v tutéž chvíli na mě manžel z kuchyně křičí, že nám došel plyn. Mě odvezou. Klimošku jsem ukecala na zítra a řekla, ať si tam postaví kýbl a jídlo na zítra jsme dovařili na elektrice. Plyn dovezou někdy zítra mezi jednou a desátou, což je tady úplně normální určení návštěvy jakéhokoli technika či opraváře. Většinou to nestihne a dorazí až den poté :-)))))

Taky jsme si z Čech dovezli takové bezlepkové těstoviny, že manžel nadával asi 20 minut v kuse. Spláchl je do záchodu a schoval si pytlíček, přičmež prohlásil, že jim je po návratu v Kaufu ihned omlátí o hlavu. Nešly ani spláchnout, chovaly se totiž naopak jako hoooodně lepkové :-))))

Přišel podzim. Opravdu. Doma už máme jen 32 a manžel si po vzoru Egypťanů oblékl na balkon tričko. Stávají se z nás polodomorodci. Nemůžeme domů a přitom musíme. Už teď jsme rozladění, nejradši bychom Nikýska nechali léčit rok v kuse, protože by přišel domů po svých.....

 

DEN OSMNÁCTÝ - 26.9.2013

To se nám to krásně spalo po tom pobytu v ráji !!! Dokonce jsme se vzbudili odpočatí - v devět, všichni a s dobrou náladou :-) Už jsme byli rádi, že Niky frčí k paní doktorce na koňskou dávku za včerejšek. Taky, že byla. Dostal dvojitou včelku do nožičky a opichovala se druhá achilovka. Dnes poprvé rezignoval a skoro se nebránil, asi mu došlo, že jsme silnější. K paní doktorce přicházejí stále noví a noví malí pacienti. Čím dál častěji se setkáváme s tím, že problém nastal po podání vakcíny :-( Jsme rozhodnutí, že děti už nadále očkovány nebudou !!!

Na ulici jsme potkali členy Technických služeb města, oblečené v dlouhých červených mundúrech a v bílých holinkách. Nechtěla bych být u jejich návratu domů po šichtě - i když je podzim, ty gumáky musí mít uvnitř velmi zvláštní mikroflóru :-)

Od paní doktorky jsme sedli na busík a jeli k paní Holubové do komplexu Reemyvera. Nechala nás na tamní krásné pláži, ohřála nám donesený oběd a Nikýsek zase s velkou radostí úžasně šlapal ve vodě. Dovezli jsme si igelitku a nasbírali asi tři kila datlí. Niky si mohl opět servat žaludek. Není beduín - ke sváče jich zblajzne třeba patnáct...zaznamenali jsme také stejné zkušenosti místních Čechů s některými egyptskými dělníky a opraváři - přijdu dnes znamená tutově nepřijdu vůbec a když si vzpomenu, dorazím zítra. Paní, pracující a bydlící přímo v Hurghadě, si nechala opravit svůj byt. Když pominu méně pikantní příběhy, musím uvést ten s vanou. Nová, krásná akrylátová vana byla zadělána do koupelny i s igelitem a následně obložena kachlíky. Paní ten igelit ze spár tahá dodnes. Mistři obkladači zatížili vanu hromadou písku, aby si sedla. Následně písek čímsi vybrali, vstoupili do vany v botách a jali se natírat okno nad ní. Nejen, že vanu zacákali různými pestrými barvami, ale botami ještě do lesklé horní vrstvy zašlapali písek, čímž vyškrábali do nové vany zvláštní neodstranitelné ornamenty. Paní zkoprněla a po tvářích jí tekly slzy. Pan mistr se strašně divil, proč madam pláče.Když se zmohla na slovo, žádala opravu. Prý maličkost. Pan mistr vzal jakýsi nástroj a CELOU VANU VYDRÁTKOVAL, takže odstranil vrstvu laku a spokojen se svou prací předal hotové dílo paní majitelce. Poznámka autora - ani dnes nemáme novou plynovou bombu a soused strážný může na balkóně založit kurzy potápění...

Když se setmělo a byli jsme na pláži úplně sami, dostal manžel odvahu a vlítl do moře JEN TAK ! Zjistila jsem to lehce - bílé pozadí svítili jako reflektor a ještě na mě na břeh křičel, že ta voda nadnáší ÚPLNĚ VŠECKO :-)))))))

Na zpáteční cestě jsme jeli velmi luxusním busíkem plným voňavých, čistě oděných a nagelovaných mladých domorodců. Poprvé jsme zaznamenali, že se všichni uctivě zdraví ( doposud nastupovali a vystupovali jako do chlívku, bez zabučení, jen my, abychom dokázali, jak umíme arabsky, křičíme ŠUKRAN MA SALAMA ). Kdyby se tak aspoň všichni vykoupali v jednom druhu parfému - ale to je ani nenapadlo. Cestou si zpívali a řidič pouštěl v rádiu modlitby. Manžel poznamenal, že je to zřejmě busík svážející je do místního nevěstince, ale to zase příliš nekoresponduje s Koránem....Niky mezi nimi svítil jako alabastr - a to už je opálený :-) Projíždíme kolem vojenského objektu, kde je za branou zaparkovaný transporter, na jehož střeše hlídá 24 hodin denně voják se samopalem.

Ještě musím zmínit dokonalou souhru a součinnost místních zedníků. Přijede auto s naloženými cihlami. Kluci z party je všechny ručně vyloží a postaví z nich na ulici velmi úhlednou zeď, která má třeba 5x2 metry. Následně auto odjede a kluci zase pěkně cihly odebírají, na zemi si míchají beton a zeď staví načisto. Neznají palety, ale ani vodováhu. Pokud jde o vertikální rovinu, poradí si - zeshora pustí dlouhý provaz, na jehož konec uváží cihlu a jede se dle provázku. Horší je to s tou rovinou horizontální - uvázaná cihla ve vzduchu nedrží a ve výsledku to znamená zeď typu vlnitý plech. Fasádnící jsou ale kouzelníci - výsledek je na pohled uspokpojivý. 

Blíží se nám den D - návrat domů...ani jednomu se nechce, Egypt je úžasná země a pro Nikýska velmi přínosná. Co je podzim, to za pár dní okusíme na vlastní kůži.

 

DEN DEVATENÁCTÝ - 27.9.2013

Někdo ze sousedů v domě má vysavač. Neskutečný úkaz. Poslouchám, zdali jsem se nespletla a tiše jim ho závidím. Ovšem jen po čas trvající zhruba dvě minuty, kdy cosi bouchlo a setmělo se. Ten úžasný stroj zřejmě vyhodil v celém domě elektriku, tudíž jsme bez rýže, já bez kávy a potraviny v lednici bez chladu. Nejdoucí klimošku a 35°C venku nepočítám. Zoufale se snažím uvařit vodu na kávu na plynovém hořáku, ale když člověk nemá bombu, měl by to vzdát - obzvlášť, když se hořák zapaluje elektrickou jiskrou. Rezignovala jsem. Usoudila jsem, že to přece musí jednou někdo opravit a nachystala si rýži do kastrólu, přičemž jsem zjistila, že mi došla sůl. Houby zle, našla jsem erární ( tzn. neurčitého stáří, kvality a nejistého původu). Je na ní ruský nápis, ale solí. Rýže tedy nachystána, umístěna do trouby a pánové probuzeni. Jelikož si Niky odvykl na mléko, jsme kingové. Pije vodu, jí chleba a mažeme k paní doktorce. Elektrika stále nic.

Dnes se opichovala kolínka zespod. Nožky se musí narovnat a zesílit. Niky dostává vysoké dávky, protože nás čekají poslední tři návštěvy :-(

Rozvíjíme debatu o očkování a jeho následcích a válečně se radíme, co s tím.

Od paní doktorky sedáme na busík a jedeme domů. Cestou přemýšlíme, co budeme obědvat, když máme jen zbytek studeného kuřete na zelenině. Napadla nás spásná myšlenka - naproti máme Metro a v něm prodávají moc dobrou hotovou  a levnou rýži. Koupíme, maso do ní zamícháme a je to. Když přicházíme k pultu, zeje prázdnotou. Taky nás to mohlo napadnout. Jak mají mít nachystaný oběd, když je teprve 12 a lidi před chvílí vstávali? Tak teď už jsme v koncích, ale čeká nás velmi milé překvapení. Elektrika jde a rýže je téměř hotová, bo jsem nechala zapnutou troubu :-)

 

Odpoledne nás naposledy vzali do úžasného komplexu Sal Hashees na pláž u hotelu Palm Beach. Jsme rádi, že jsme se tou krásou mohli ještě jednou pokochat a vycachtat Nikýska v moři i ve sladkovodním bazénu. Nelenil a zase nás strašně mile překvapil - POPRVÉ V ŽIVOTĚ SÁM STÁL A UŠEL KUS VE SLADKÉ VODĚ BEZ POMOCI - VODU MĚL POUZE POD ZADEK  !!!! Tohle už MUSÍ být start, odrazový můstek k jeho samostatné chůzi....

Za odměnu dostal ovocnou svačinku. Vyndala jsem z tašky banán, jednou si kousl, odstrčil mi ho i s rukou a hlavu vrazil do tašky. On by mohl hledat lanýže, fakt. Objevil datle a banán jsem si mohla sníst sama. Ta tři kila, co jsme nasbírali pod palmami, zbaští doma za týden :-)

Cestou zpátky opět, snad už posté, žasneme nad řidičským uměním místních. To byste nedali, i kdybyste měli tři promile a pro strach uděláno. Zajímalo by mě, jakou tady mají úmrtnost instruktorů autoškoly, i když jsme za celou dobu nikdy žádnou neviděli a naopak jsme slyšeli, že koupit se dá úplně všecko..... 

Silnice, na kterou se vedle sebe vejdou tři auta, nějakým záhadným způsobem co chvíli pojme čtyři. Klakson dělá divy. Blinkry nejsou potřeba, mezi tím šílenstvím se motají chodci, osli a kočky. Semafor je pouze orientační bod a červená se neřeší - když je mezera, vlítne se tam a troubí se ještě víc. Litr benzínu stojí 2 libry, což je 6 korun, ale v přepočtu na naše tady mají zase velice nízké platy. Manžel poznamenal, že přiště žádné oblečení a podobné hovadiny - všechna zavazadla budou plná kanystrů :-)

Po příchodu domů se Nikýsek, místo aby byl utahaný, náležitě rozjel. Večeři zbaštil celou sám lžící a cpal se s takovou vervou, že z toho, co mu napadalo na podlahu, by se najedly ještě tři kočky a dva domorodci. Když skončil, měl takovou náladu, že se tak šíleně smál, až se zalykal, cíleně vyžadoval hru a blbnutí.  Musím zjistit, jestli není ten jedlej ibišek, co nám tady chutná, nějakej halucinogenní :-)

Už jen dvě noci, dvě návštěvy paní doktorky a v pondělí v časných ranních hodinách odlet domů....už se nám stýská, Danečku, Sandulko a ostatní naši milí !

DEN DVACÁTÝ - 28.9.2013

Předposlední den Nikýskovy první léčby...na jednu stranu se těšíme domů, na druhou litujeme, že nemůžeme zůstat. Nejradši b ychom paní dkotorku přestěhovali i s celou ambulancí k nám, ale víme, že by si to nepřála a že by mnozí ani u nás nepřáli jí. Farmaceutický průmysl je silnější, což je v případech DMO, epiletiků, spastiků, hypo a hypertoniků a mnoha a mnoha dalších diagnóz TA NEJVĚTŠÍ NESPRAVEDLNOST :-(

Jedeme pozdě. To už tu dlouho nebylo. Stavíme busík s veselým řidičem, který za jízdy telefonuje a přitom počítá tržbu. Látka na sedadlech je sešitá rukou dítěte ve věku zhruba pěti let a ze stínítka, které drží jen na jedné straně,  mu visí dlouhé cáry.

U frekventované hlavní silnice vedle holubníku si kdosi odskočil na velkou a posadil se přesně tak, aby byl vidět ze všech stran.

U paní doktorky dnes čekal Nikýska opich pusinky, který velmi pomáhá ke stimulaci mimických svalů a také k tomu, aby pusinku zavřel a naučil se například B,P,M a foukat. Sice jsem byla větší srab, než on, ale věřte nebo ne, ihned po opichu breptal přesně slabiky, které obsahovaly před chvílí uvedená písmenka. Koukali jsme jako na zjevení. Paní doktorka naprosto přesně ví, co dělá a pokud někdo pochybuje, měl by se nejdřív pořádně přesvědčit...

Cestou domů se stavujeme v Metru pro pití. Zaznamenáváme další malý zázrak - žena v práci. Tedy domorodá žena. Sedí za pokladnou, ale moc velkou radost z toho nemá. Při markování zívá, píše sms a evidentně se vidí doma u telky.

Dnešní oběd snědl  Niky opět celý sám a na zemi byla zhruba poloviční podestýlka, než včera. Moc velká šikulka !!

Poprvé nejdeme k moři, chceme sehnat nějaké dárečky pro naše blízké. V naší ulici se staví dům a kluci dole dělají dveře. Je to nádhera, dřevěné, zdobené....pozorujeme je už dva dny a dnes jsme si je vyfotili. Kluci měli tak strašnou radost, že se nám to líbí, že popadli Jirku a odtáhli ho do domu a ukazovali mu všechno možné. My stáli venku zhruba ve 35-ti stupních a žraly nás mouchy. Zaznamenala jsem druhý úlovek za náš zdejší pobyt. Putujeme na Sakalu a procházíme se, vybíráme. Najednou se k nám přimotá domorodec s falešným papyrusem a vnucuje nám ho. Odmítla jsem a šla dál, ale byl velmi neodbytný. Vzápětí se k němu přitočilo dítě, přisálo se na Jirku a lup - ruka v kapse. Zařvali jsme na něj dvě naučená arabská slova a ještě zadupali - zdrhli oba, ale prdel bych nakopala tomu velkýmu. Hnus, učit malýho kluka krást...

Jsme fakt v šoku, jak se chovají majitelé obchodů k turistům. Je pravda, že vás všichni k sobě lákají, protože běhěm těch dvou mrtvých měsíců neměli žádné výdělky, ale když odmítnete nebo si nic nekoupíte, NIKDO se nezlobí, všichni poděkují, popřejí krásný pobyt...ano, všichni jistě nejsou stejní, ale hádku jsme tu slyšeli JEDNOU za celý pobyt, jinak jednají v klidu, v pohodě - asi vědí, že je to tak lepší a stejně  nic neuspěchají. Bomba je taky ta jejich náplň dne. Mají otevřeno, ale nesedí v obchodě. Sedí venku a povětšinou hrají stolní hry a hulí vodní dýmky, a to nejen obchodníci, ale dokonce i zedníci ( tam se nám nepovedlo vypozorovat, zda mají pauzu nebo se zrovna flákají). Niky dostal svačinku. Jelikož jsem schovala datle, zblajzl tři banány.

Jedním z mých největších zážitků je místní třídění odpadu, jak jsem už psala, ale dnes tomu Technické nasadily korunu :-)))))) Na Sakale jsme poprvé objevili KONTEJNERY NA SKLO, PLASTY A KOV velikosti zhruba 30 cm na výšku a 20 na šířku. Umíráme smíchy a je nám jasný, proč to hážou z oken a všechno do jedné popelnice.

Cestou domů se zastavujeme v jednom místním rychlém občerstvení a dáváme si napůl pizzu. Pro Nikyho mám schované ty datle, takže houby zle. Ale zle bylo. Zbaštil jich během našeho konzumování pizzy asi 15, z čehož by byli den živí dva beduíni, podíval se na mě stylem Mámo, to ses snad potento a už se natahoval po pizze. Vybrala jsem mu z ní kousky masa a zeleniny, tahal mě za ruku a cpal si to do pusy - zřejmě musím napsat domů, aby udělali předzásobu v lednici, ve spíži a asi i u sousedů, že se žene velká nenažraná voda :-D

 

 

 

 

Kontakt

Sběr víček pro Nikýska Valdice, okres Jičín - Královéhradecký kraj 703 84 99 77 - maminka
702 820 717 - tatínek
karol.rudolfova@seznam.cz